Žijeme v extrémní době. O tom není pochyb

A můžeme se pochopitelně otevřeně bavit o tom, jak moc extrémní ta naše doba je. A začíná to vypadat, že je extrémnější, než se až dosud mnohým zdálo

Kdybychom žili před sto lety, třeba v Těšíně, byli bychom dávno za vodou, ne jak dnes, náš život by byl poklidný a plný poezie. 

Dnes, dnes žijeme, žel bohu, v extrémní době. O tom pochyb není. Ale můžeme se bavit o tom, jak moc extrémní je. A začíná to vypadat, že je ještě extrémnější, než se až dosud mnohým zdálo. Dnes například u nás v noci vykradli obchod. Vykradli ho posedmé v řadě. 

Až teprve dnes (!) to přijela vyšetřovat kriminálka z prvního oddělení!!! 

Když skončilo ohledání místa činu, dal jsem se do řeči s kriminalistou, který sotva stál na nohou. 

“Nestíháme. Není obec, kde by každou noc někdo nevykradl obchod. Nevíme, kam dřív skočit,” řekl mi kriminalista a smutně dodal, “žijeme v extrémní době. O tom pochyb není. Ale můžeme se bavit o tom, jak moc extrémní je. A začíná to vypadat, že je ještě extrémnější, než se až dosud mnohým zdálo.” 

“Taky si to myslím. Mnohým se zdálo, že doba není zase tak extrémní, ale jasně se ukazuje, že je ještě mnohem extrémnější. Ani kdyby vybuchla nějaká gigantická sopka a mrak prachu docela zastřel nebe, nebyla by doba tak extrémní,” souhlasil jsem s kriminalistou. 

“Dřív brali pachatelé hlavně chlast, cigarety a peníze. Ale kam přijdeme, tam jsou chlast a cigarety netknuté. Všude pachatelé berou hlavně mouku, nebo brambory. A peníze už nebere vůbec nikdo. Za poslední dva měsíce jsme neměli ani jedno loupežné přepadení, při němž by pachatel odcizil peníze,” informoval mě kriminalista. 

“No jo, co taky dnes s prachama? Oloupíte někoho o prachy, které na druhý den budou mít poloviční hodnotu, pozítří už vůbec žádnou, a ještě za to půjdete na deset roků do kriminálu,” řekl jsem a ukázal na obchod, “ukradli toho hodně?” 

“Pět kilo mouky, tři kila brambor a dva pytlíky fazolí, podle všeho,” řekl kriminalista. 

“Páni, ten se napakoval! A chytíte ho?” chtěl jsem vědět. 

“Asi ano. Trend je teď takový, že je to někdo z místních. Lidé jsou na tom už tak zle, že nemají ani na benzín, aby jeli vykrást obchod do sousední obce. Tento pachatel taky neměl auto, protože v regálu zůstali ještě dva sáčky mouky, které už neměl, jak vzít. Podle všeho to by někdo místní,” byl kriminalista poněkud hovorný. 

“A stopy nějaké zanechal? Ten pachatel?” vyzvídal jsem. 

“Pachatel vždy zanechá nějakou stopu. Když kradete mouku, nebo brambory, tak u toho musíte zákonitě slintat, takže pachatel zanechá po sobě svoje DNA,” vysvětlil mi kriminalista. 

“Ale co když si pachatel nasadí při činu respirátor? To pak žádné stopy nezanechá,” namítl jsem. 

“Kdo by dnes, prosím vás, nosil respirátor? Vždyť se v tom vůbec nedá dýchat,” mávl pobaveně kriminalista rukou. 

“Takže vám teď stačí odebrat vzorky DNA od všech obyvatel a budete mít pachatele?” zeptal jsem se. 

“Ano, nic víc nepotřebujeme. Pokud se pachatel sám nepřizná, až uvidí, jak se kolem něj stahuje smyčka,” řekl kriminalista a důvěrně se ke mně naklonil, “nevíte, nemohl bych tady u vás sehnat nějaké brambory? Za nějakou solidní cenu?” 

“U nás na vesnici a brambory? My jsme tady jezdili kupovat brambory do města, protože tam byly levnější než u nás v krámě,” musel jsem zklamat kriminalistu. 

“A obilí by se u vás dalo sehnat? Udělal jsem si takový ruční mlýnek, pomelu v tom obilí a pak už mi to stačí jen zalít vodou a máme z toho výživnou kaši,” ptal se mě kriminalista na obilí. 

“Obilí? Kde by se tady proboha u nás vzalo na vesnici obilí?” spráskl jsem ruce. 

“Rozumím. Ale inflace mi sežrala všechny úspory a plat už nám nezvedli půl roku, prý na to nejsou peníze, protože se musí pomáhat Ukrajincům,” povzdechl si kriminalista a pak se zase pustil, ještě s technikem, do odběru vzorků DNA. 

A víte, kdo ten obchod vykradl tu sedmou noc? 

Starosta! 

Nebylo ani poledne, a už ho vedli z obecního úřadu v klepetech, jeden sáček mouky už stačil sežrat, zloděj zlodějská! 

Já ovšem tak blbý nebudu, abych si sundával respirátor. Přece tam ty dva sáčky mouky nenechám, než mi je někdo vyfoukne před nosem, je to jasné, jak facka, no ne, základ je mít hadr na pysku, když kradete, pak vás nemůžou chytit!