Reakce na článek pana Stejskala, ve kterém mě obviňuje z krádeže

Bloger sotva prožije větší slast, než když zjistí, že jeho myšlenky jsou součástí cizího textu a jeho autor je vydává za své. Pan Stejskal tuto slast prožívá relativně často...

Pan Stejskal mě opět usvědčil z krádeže části svého „textu“ a má samozřejmě pravdu, jako kdysi bývali básníci svědomím našeho zbabělého národa, za všechny jmenujme toho největšího básníka, Jaromíra Nohavicu, tak je mým svědomím pan Stejskal.

„Naštěstí!“ říkám, protože v případě pana Stejskala jde o svědomí velmi inspirativní.

Ostatně sám jsem se už z toho svého dalšího zločinu, který je nesrovnatelně těžší než pomluvy z pera jisté blogerky, vyzpovídal Hospodinovi.

„Nu, Hospodine, zase jsem pokradl, však víš!“ začal jsem svou zpověď a pokračoval, „to bylo tak. Pan Stejskal napsal kdysi článek, však víš. Je to článek, v němž se dotýká těch nejhlubších věcí, protože v něm odsuzuje urážení křesťanské víry.

Byl to a je to pořád moc pěkný článek. A v diskuzi pod tímto článkem odpovídá komusi, jestli je lepší brát si na dovolenou do Egypta dolary, nebo eura.

Jak nemohl jsem si hned vzpomenout na vyhnání penězoměnců z chrámu tvým jednorozeným Synem, milý Hospodine!

Ten kontrast byl velmi půvabný, ba dokonce uhrančivý!

V článku se řeší urážení Ježíše Krista, našeho Spasitele a v diskuzi pod tímto článkem se řeší, jestli je lepší brát si do Egypta, tedy do země, která Ježíši Kristu, našemu Spasiteli, poskytla azyl před zlobou a nenávistí stavitele Šalamounova chrámu, eura nebo dolary, přičemž pan Stejskal doporučuje jedno či dvoudolarové bankovky na bakšiš místním Egypťanům!

Už tehdy jsem věděl, milý Hospodine, však víš, že tuto, tak půvabně nevinnou odpověď pana Stejskala nejspíše někdy využiji ve svém textu a zcela jistě jsi mi tu myšlenku vnukl, jako už tolikrát, ty, milý Hospodine!

Ty víš nejlíp, milý Hospodine, že pan Stejskal má ono podivuhodné nadání, že v jeho textech se vyskytují pasáže, které přímo volají po literárním zpracování, které jsou natolik geniální, že mne, pouhého grafomana a v konečném důsledku toliko zloděje (ale nebyl po pravici Krista náhodou ukřižován taky takový zloděj?), svedou k tomu, abych spáchal takto odporný zločin.

A nejinak tomu bylo i nyní!

Ona geniální pasáž o směně dolarů v diskuzi pod článkem o urážení Krista čekala jen na vhodnou příležitost.

A tak se naskytla, když jsem v článku, jehož námět byl ostatně taky tak trochu ukradený, psal o nutnosti nosit v zimě dva svetry. Tento článek si přímo koledoval, abych do něho zabudoval onu pasáž o směně dolarů pro výlet do Egypta.

A tak se taky stalo. Použil jsem mírně upravený, ale jinak naprosto zásadní text pana Stejskala ve zcela jiném kontextu, aniž bych ho ovšem v článku, který jsem ovšem primárně koncipoval jako literární výtvor, ačkoliv jsem pouhý neumětel, citoval jako skutečného autora tohoto tak výjimečného textu (zde asi musím, milý Hospodine, ovšem připomenout, že pan Stejskal si na pláži v Egyptě asi neschovává eurové mince pod jazyk, jak jsem to psal já, však víš sám nejlíp).

Buď, jak buď, hnusný a odporný zločin byl na světě.

Zase jsem pokradl, milý Hospodine!

Vzal jsem geniální text pana Stejskala a zamontoval ho do svého textu, zkrátka a dobře, jsem ho významově posunul, aniž bych však změnil jeho základní myšlenku a jeho základní sdělení, totiž to, že do Egypta je dobré si brát jednodolarové či dvoudolarové bankovky na bakšiš, ale na pláži jsou lepší eurové mince, protože dolarové bankovky by se mohly rozmočit v moři, přes které přešel Mojžíš a jeho lid, jak to píše Konstatin Biebl v jedné své básni.

Dáš mi rozhřešení, milý Hospodine?“

Samozřejmě, že mi dal milý Hospodin rozhřešení!

Byl to on, kdo mi vnukl tento nápad, kdo mi ukázal na věty pana Stejskala, které se pak staly předmětem mé krádeže, panem Stejskalem odhalenou díky poctivé četbě mého fantasmagorického článku a já se přiznám, že kdyby něco takového provedl pan Stejskal mně, čistě hypoteticky samozřejmě, tak bych na to nejspíše nepřišel.

Ano, jsem usvědčený zloděj!

Avšak jsem zloděj z vůle Hospodinovy, neboť on, Bůh národů, mě učinil tím, kým jsem, alfou i omegou, koncem i počátkem, musím podotknout a taky podotýkám, svědomí mi ani jinak nedá.