Ukrajinský zákon Boží akce a reakce

Protiukrajinské nálady ve společnosti jsou realitou a budou neustále narůstat, aby dosáhly absolutního maxima ve chvíli, kdy na nás dopadnou ruské jaderné rakety. Přemýšleli jste o jejich příčínách?

Do krytu jsem stačil doběhnout jen já a a pak už jen jedna žena jižanského vzhledu a v pestré květované sukni.

„Vypadá to, že nikdo další už nepřijde,“ řekl jsem smutně a zabouchl pancéřové dveře, byl nejvyšší čas, protože na obzoru se začal zvedat atomový hřib a tlaková vlna sem mohla dorazit každou chvíli.

Ventilace v krytu spokojeně vrněla, světlo svítilo, taky zima nebyla, přesto jsem si znechuceně odplivl: „Zatracení Ukrajinci!

To všechno kvůli nim!

Posílali jsme jim zbraně, spousty zbraní, nekonečné vlaky s tanky jsem jim posílali, a to máme za to!

Jadernou válku!

A to je na tom to nejhorší, milá paní, že je to spravedlivý trest!

Když Bůh vyhladil Sodomu a Gomoru, včetně nemluvňat a žen, taky to byl spravedlivý trest!

Naše vina!

Naše vina, že jsme zavčasu nesvrhli vládu!

Rusové udělali jen to, co museli, aby se ubránili Západu, poslali na nás svoje rakety, proměnili svět v jadernou poušť, protože svět bez Ruska, bez všech těch Stavroginů, opravdu nemá smysl!

Ale co jsme udělali my, proto, aby nebyla jaderná válka?

My neudělali vůbec nic!

Mávali jsme sice vlajkami, volali po míru, ale mávání vlajkami, ani volání po míru ještě žádnou zločinnou vládu nesvrhlo!

Ukrajinci vraždili ruské vojáky a my protestovali proti bídě!

Naše bída byla pro nás důležitější než životy ruských vojáků!

Styďme se!

Kajme se, děkujme Rusům, že nám ukázali, jak zkažení jsme byli, když jsem svou nečinností podporovali jejich vraždění!“

Odplivl jsem si, protože nemohlo být pochyb o tom, že to všechno skončilo takto můžou Ukrajinci a naše vláda, protože nechtěli jednat s Ruskem o míru.

Ona paní, která se stačila schovat do krytu spolu se mnou, jako jediná, mi dala za pravdu: „Oficiální vládní kruhy a některá média už dlouho tvrdí, že tyto nálady vyvolávají proruští dezinformátoři, kteří prý plní internet nenávistnými útoky proti Ukrajincům.

Jenže to není pravda!

Stačí si přečíst první stránky Bible a pokusit se pochopit, proč Kain zabil Ábela. Nenávist vůči někomu můžete vyvolat pomluvami a dehonestací, ale existuje snazší a rychlejší cesta!

Stačí dotyčného vyzvednout, upřednostnit, zahrnout viditelnými výhodami a přehnanými odměnami na úkor ostatních. Pokud učíte snaživého Bohouška, budete mu sázet jedničky a pochvaly jak na běžícím pásu a zbytek třídy drsně osolíte, dočká se Bohoušek brzy ošklivé šikany, jejímž viníkem budete vy. To je zákon akce a reakce, který funguje od nejstarších dob a příběhy ho dotvrzují.

Takže ty nenávistné útoky proti Ukrajincům, například v podání pana Zavadila, jsou toliko jen produktem toho, že pomáháme Ukrajině!

Kdybychom Ukrajině nepomáhali, kdyby Ukrajina připadla Rusku, tak by lidé milovali Ukrajinu a nenáviděli Rusko, včetně pana Zavadila!“

Žena v květované sukni přesně vyjádřila moje pocity.

Proto jsem taky nadšeně zvolal: „Přesně tak!

Bůh chtěl mezi Abelem a Kainem vyvolat nenávist, tak protežoval Abela. Dával mu samé jedničky, ale Kaina drsně solil, takže viníkem Abelovi smrti nebyl nikdo jiný než sám Bůh, který Abela schválně a zcela úmyslně vyzdvihoval, zahrnoval přehnanými odměnami, stejně jako vláda zahrnuje přehnanými odměnami a ovšem i zbraněmi Ukrajinu!

To je zákon akce a reakce, který, jak vidno, funguje od nejstarších dob a příběhy ho dotvrzují!

Pokud jsme skutečně chtěli pomoct Ukrajině, tak jsme měli dodávat zbraně naopak Rusku a měli zacházet s ukrajinskými uprchlíky jako skutečnými podlidmi, protože pak bychom, je podle zákona akce a reakce, vroucně milovali, nehledě na to, že bychom měli levný plyn, a nebyla by inflace.

Neměli jsme vést svatou válku proti Rusku, ale proti Ukrajině a byla by plná náměstí ukrajinských vlajek a pan Zavadil by adoroval Zelenského jako nejlepšího herce v historii němého filmu!

A místo toho máme jadernou válku!“

Žena v pestré sukni přikývla: „Když jsem slyšela sirénu, všeho jsem nechala a pelášila do krytu. Právě jsem zkoušela u maturity. Povinnou četbu. Zadávám zásadně Škvoreckého a Nohavicu.“

„Tak vy jste učitelka! A navíc češtiny! No to je skvělé! Můžete recitovat Nohavicu, aspoň nám to tady rychleji uteče!“ zvolal jsem nadšeně, je vždy skvělé, když je s vámi v protiatomovém krytu češtinářka, protože nic lepšího proti trudnomyslnosti neexistuje.

„Ano, jsem češtinářka,“ přikývla žena a hrdě dodal, „a taky jsem katolička!“

„Katolička? No to je skvělé, protože v bibli je všechno. Vás mi sem poslal sám Bůh,“ zvolal jsem opět radostně a zeptal se, „poslyšte, je to pravda, co se píše v bibli?

Totiž, že když je člověk v protiatomovém krytu, tak z něj nemůže vyjít dřív než za čtyřicet dní, protože je to jinak sebevražda a sebevražda je hřích?“

„Ano, podle bible se nesmí z krytu vyjít dříve než za čtyřicet dní, protože je to jinak sebevražda a sebevražda je nejtěžší hřích. Když někoho zavraždí Bůh, třeba tím, že připustí jadernou válku, tak je to projev boží milosrdnosti a lásky, neboť je to součástí božího plánu lidské spásy.

Ale když někdo spáchá sebevraždu, tak je to hřích!“ prohlásila žena v pestré sukni.

„Tak to jsem rád. Totiž jsem rád, že tady musíme být čtyřicet dní, protože si usebereme myšlenky, konečně zklidníme na chvíli životní tempo. Ono jsou to teď vlastně, ta jaderná válka, takové druhé Vánoce, protože můžeme v klidu meditovat o smyslu naší existence, prostě může tady konečně začít duchovně žít, zbaveni na příštích čtyřicet dní všech hmotných starostí.

Co myslíte?“ podíval jsem se a učitelku češtiny.

Ale učitelka češtiny už nebyla učitelkou češtiny, protože místo tu stála slavná Nemesis, čili Panna Maria a sladce se usmívající mi triumfálně sdělovala: „Já jsem vám říkala, jestliže se lidé nebudou kát a nepolepší se, Otec uvalí strašný trest na všechno lidstvo. Bude to trest větší než potopa, takový trest, jaký svět nikdy předtím neviděl. Z nebe bude padat oheň a vyhladí velkou část lidstva, dobré i zlé, neušetří ani kněze ani věřící.

Ti, co přežijí, budou tak zoufalí, že budou závidět mrtvým. Jediné zbraně, které vám zbydou, budou růženec a Znamení, jež vám zanechal můj Syn. Každý den se modlete růženec.  S růžencem se modlete za papeže, biskupy a kněze. Dílo Ďábla pronikne dokonce i do Církve takovým způsobem, že budete vidět kardinály, jak se staví proti kardinálům a biskupy stavět se proti jiným biskupům.

Kněží, kteří mě ctí, budou vysmíváni a budou se proti nim stavět jejich spolubratři. Kostely a oltáře budou pustošeny turisty. Církev bude plná těch, kteří přijímají kompromisy, a démon přinutí mnoho kněží a zasvěcených duší opustit službu Pánu. Démon bude běsnit zvláště proti duším zasvěceným Bohu. Pomyšlení na ztrátu tolika duší je příčinou mého smutku. Až hříchy vzrostou počtem a závažností, už pro ně nebude odpuštění!“

„Tak to jo. Tak tomu už rozumím, proč jsem do krytu doběhl jako jediný, abych zachránil svůj život,“ smutně jsem se usmál a upadl do hlubokého zamyšlení, přede mnou bylo ještě čtyřicet dní, než vyjdu z toho hrobu, jenže na rozdíl od Ježíše Krista, který se po čtyřiceti vracel z pouště, se já do pouště vrátím.