A to dnes, v pátek třináctého! Dokonáno jest.

Vstoupiv do obchodu, vybral jsem pár drobností, aby vnoučci nelkali před smrčkem, a hodlal zaplatit. Otevřu peněženku - NIC! Aspoň pár drobáků - na ten nákup by stačily. Nic, je čínský provrtaný penízek pro štěstí.

A tak jsem zaplatil kartou. Paní Šichtařová měla výjimečně pravdu.

Jdu po ulici. Mrholí, fouká protivný vítr. Chtělo by to něco na zahřání. Třeba kafe, nebo čaj. A tak vejdu do čajovny. Prohlížím se, kam sednout a tu mě padne zrak na jednu osobu v koutě. Na první pohled vypadá jak Bin Ládinův mladší brácha. Zpozorním, zaostřím. Ale ne. Vždyť to je Kája, Kája Trčálek. Dojdu k němu. Karle, můžu si přisednou? Že prý ano. Čaj s rumem neměli, tak si dám obyčejný, černý.

Karle, co píšete.

Podává se na mne a pomalu se pustil do řeči.

Přemýšlím o čem psát dál.

Starý Klaus dokázal založit stranu, vyhrát volby, byl předsedou vlády a prezidentem.

Mladý Klaus založit stranu a preference mu sloupají.

Šichtařovou někdo jí prý platí za její rady.

Větvička cestuje a píše knížky, které se prodávají.

Jenom já nic. A ještě mě pomalu nadávají.

Jestli by to Karle nechtělo si dát pivo a vypláchnou si ústa od jedovatých slin.

Jestli by to, Zdeňku, nechtělo nebýt pro smích...proč máte pocit, že o autorovi víte všechno? Já bych ty jmenované jmenovala...jakože tady dobrá reklama. Ne každý potřebuje reklamu;)...a přesto má dost za sebou...Je trochu placatě blbé usuzovat jen z bloguIDnes...:))

Papouškuješ stále dokola jedno a to samé?

Pan Trčálek jest grafomanem, kterému ale chybí témata. Proto parazituje na těch, kdož témata mají a maskuje to naprosto zoufalou, rádoby parodií. Ale své čtenáře, kteří mu to přijdou pochválit si zde už našel.