To mi připomnělo starý vtip. V SSSR vyhlásili soutěž na sochu pro Puškinův památník. Na třetím místě skončil návrh, který zobrazoval Puškina, jak sedí na židli a čte svoje básně. Byl však málo ideový, takže druhý skončil návrh, jak Puškin sedí na židli a čte Leninovy spisy. Ten na tom byl ideově mnohem lépe, ale zase pokulhávala chronologie. Nakonec tedy zvítězil návrh sochy, kde na židli sedí Lenin a čte Puškinovy básně.

Puškin jen potvrdil to, co o Nohavici napsala paní Velíková. A je vidno, že Puškin verše od Jarouška Nohavice znal, neboť jej pokládal za svůj nedostižný vzor.

Málem jsem se po..... od smíchu

Ta kompozice, jak se zcela logicky sešel s Puškinem na jakémsi pětěrburském nároží v tři ráno a jak přirozeně v konverzaci dospěli k hodnocení Puškinovy básnické velikosti, ta je fakt úžasná. A ta úvaha o tom, kde se asi právě nachází ctěná Puškinova choť, tak ta taky nemá chybu. Prostě perla, Nohavica nenohavica.

Je, já ho přeměřil a je větší, než já.

Pěkné, jako vždy. Zasloužená karma

A co na to Lermontov a Baratynskij, taky toho Jareka odsouhlasili?

I oni k Nohavici vzhlížejí.