Já tuhle zahlédl pana Jakla, an veze na kolečku pěknou hromádku uhlí. Přikládat pod kotel se musí.

...jako vždy

Není to tak dávno, co jsem potkal Láďu Jakla v metru. Mnozí se tomu diví, že Láďa Jakl, nejlepší mezi nejlepšími, nezapomíná na pokoru a jezdí metrem. I přistoupil jsem k němu a s bázní, ale beze strachu jej oslovil:

„Láďo Jakle, jsi to Ty?“

Pohlédl na mě a jeho jasnozřivý zrak mě propaloval do morku kostí. Pak svým hlasem, ve kterém zněla všechna moudrost všech členů IVK, promluvil:

„Ano, jsem to já.“

„A kam jedeš?“ odvážil jsem se ve své nebetyčné drzosti položit Láďovi Jaklovi otázku.

„Jedu do Institutu,“ odpověděl, „a vezu si ručník. Ručník si položím na podlahu a když přijde náš guru Václav Klaus I., pokleknu před ním, hlavou se dotknu svého ručníku a budu opakovat mantru o tom, že nejsem hoden pohlédnout do nejušlechtilejší tváře Václavovy. Nakonec mu budu smět políbit špičky polobotek, na tuto část rituálu se osobně těším,“ a oči se mu podivně zaleskly.

„A jak vlastně vy členové Institutu svého guru oslovujete,“ odvážíl jsem se k poslední otázce.

Láďa zamrkal a odpověděl: „Máme pro něj oslovení, které zní: ‚Ó, náš velký siamský slone, tyglíku krásy, míro vkusu, nádobo moudrosti, vůdče náš, slunce naše jasné, dej nám své všemoudré odpovědi na naše hloupé a naprosto zbytečné otázky, kterými Tě obtěžujeme,‘ a on se usměje,“ tady už Láda téměř slzel, „pohladí nás po hlavě, přičemž mu můžeme políbit hřbet dlaně, a pak se s námi dělí o svou nekonečnou moudrost, kdy mi nasloucháme v uctivém pokleku.“

A protože jsem musel vystoupit, nedověděl jsem se toho dne od Ládi Jakla více.

Celý probém s Institutem Václava Klause (dále jen InVaKlem) je v tom, že prostí zástupci veřejnosti mají o něm velice malé povědomí, pokud nějaké. Já například skoro žádné. Proto jsem velmi vděčný panu Trčálkovi, že čas od času z InVaKlu vynese nějakou zajímavou informaci, ale je toho málo, strašně málo, pane Trčálku. Vůbec to neodpovídá míře statečného boje za naši, tedy i vaši svobodu a demokracii, do kterého se členové InVaKlu neochvějně pouštějí, kdykoliv je potřeba, je-li to nezbytně nutné, tak i v pražské tramvaji. I dnes pane Trčálku, kdybych chtěl být puntičkář, musel bych se Vás zeptat: A co Weigl, ten na té seanci nebyl? Takový pilný hoch to je, statečně bojuje proti proudu, a Vám nestojí ani za zmínku? Nebo ta, jak se honem jmenuje, ona tam přímo nepracuje, dělá pro ně jenom externí konzultace ohledně médií, já jí soukromě říkám Hana-Greta, ona má v očích, když referuje o české televizi, takový zapálený, možná až trochu fanatický, někdy to fakt nejde rozlišit, výraz v očích, úplně jako ta Švédka, ta Švédka je mladá, má ještě šanci, že z toho vyroste, ale Hana-Greta nevím, nevím, už jí táhne na třicet, té snad pomůže už jedině mateřství, tak tu jste pane Trčálku taky úplně vynechal.

Jo, IVK je pro Karla múzou asi jako Alma Mahler pro Kokoshku. Ale Alma byla prý krásná...

Pane Karle, Vaše blogy o IVK mám úplně nejradši, ty jsou boží, ještě více boží, než byla svého času ruka Maradony.

On není Jakl ani tak vyděšený z médií, jako má pivní absťák!:-))

Vy jste éro, Karle :-) :-) :-)