Jak byl Kájínek Trčálek po zásluze odměněn pořádně chlapským francouzákem

Docela chápu frustraci některých lidí, když od nich delší dobu neokopíruji žádný článek. Zoufalí učitelé prostě dělají zoufalé věci. Třeba neotvírají diskuze pod svými články...

            Jednou seděl takhle Kájínek Trčálků u magoráku, který ze všeho nejvíc připomínal močůvku, opravdu nelžu, opravdickou močůvku, a možná to i opravdická močůvka byla, a hloubal.

            No, tak hloubal…

            Já se toho jeho magoráku jednou omylem napil, a to, co pak následovalo, vůbec nebylo hloubání, to bylo zvracení, páni, co všechno se mi tehdá honilo v hlavě a byly to jen zvratky a nic jiného, div jsem se tím neudusil, tak třeba se mi tehdy honilo hlavou: „Ten Trčálek, to je ale génius, ten nepotřebuje ani pevný bod, aby pohnul vesmírem, dejte mu do ruky klávesnici a vytesá vám ze slov Kristovy rány tak krvácející, že ani žádná žena tak nekrvácí měsíc co měsíc!

Žena není Ďábel, žena je Kristus, protože má mezi nohama krvácející ránu, ať žije genderová vyváženost v českých učebnicích!“

            Tak sami vidíte, co se mi po Trčálkově močůvce, pardon, magoráku honily v hlavě za zvratky!

            Ale zpět ke Kájinkovi Trčálkovi, tomu grafomanovi, tomu kopírovačí evangelií, která budou teprve zjevena v předvečer apokalypsy, tomu opisovači hieroglyfů ze sarkofágů, kde sní svůj věčný sen v Mekce ukamenovaný Antikrist!

            Sedí nám Kájínek Trčálků u magoráku a hloubá: „Do prdele práce! Své tři články jsem dnes na idnes už napsal, respektive okopíroval, co teď?

Přece nepůjdu pomáhat do první linie!

Stejně by mě tam nevzali, protože jsem grafoman a grafomany do první linie neberou, protože to zakázala EU, spolu s olovem, to je přece diskriminace grafomanů a myslivců a rybářů, protože bez olůvka se vám háček neponoří a olověné broky jsou prostě olověné broky!

Ale už to mám!

Půjdu za Větvičkou, ať mi dá francouzák!“

To bylo totiž tak. Kajínek Trčálků už přinejmenším od puberty chtěl, aby mu někdo dal vášnivý francouzák, protože všichni mluvili o francouzácích jen v tom nejlepším, hlavně pak instalatéři, ti na ně nedali dopustit.

A Tři mušketýři?

Tři mušketýři, to byl samý francouzák, nebyla stránka, aby tam Dumas nepropašoval francouzák.

Ale ještě víc francouzáků bylo ve Zločinu a Trestu. Čert ví, jako to ten Dostojevskij dokázal, ono se totiž málo ví, že Raskolnikov ve skutečnosti babku lichvářku, a její ségru, neubil sekerou, ale francouzákem a stejně tak neubil Dimitrij Karamazov svého fotra, starého Karamazova, kovovou paličkou, ale taky francouzákem, i když to samozřejmě narafičil tak, aby to vypadalo, že vrahem je Smerďakov, Dostojevskij je prostě génius!

To všechno na Kájínka Trčálka působilo tak, že chtěl taky dostat francouzák, ale kdo by mu ho dal, řekněte sami?!

Řekněte sami, kdo by dal Kájinkovi Trčálkovi francouzák, když z něho věčné táhl magorák!

Řeknu vám upřímně, že odpudivější zjev než Kájinka Trčálka jsem neviděl, na něm by si Dante se svým Peklem (ostatně taky plným francouzáků) opravdu pošmákl a to vůbec nemluvím, jak jste si jistě všimli, o Boschovi, ano o Boschovi vůbec nemluvím, o té jeho Zahradě rajských rozkoší tady nepadlo ani Slovo, a to Slovo je pořád ještě u boha!

To se ví, že Kajínek Trčálků ještě nikdy žádný francouzák nedostal, natož od letošního silvestra, který strávil, kdoví kde, a teď si usmyslil, že ten francouzák dostane od samotného Větvičky!

Zkrátka a dobře, už mu ten magorák nedělal dobře na hlavu, ba dokonce je možné, že celý náš svět je jen jeho představou, jak už je z toho magoráku zmagořený, ale mluvte takovému magorovi do duše, to je, jako byste házeli svině do kafilérie!

A tak se náš Kájínek Trčálků sebere a peláší za Větvičkou.

Ale ouha!

Větvička nikde!

„Už mu ta totalita tady lezla krkem, tak se utekl do Karibiku za Koženým!“ sdělili Kájinkovi Trčálkovi staří udření havíři s černými kruhy pod očima.

Ale magor si vždy ví rady!

„Půjdu za Šichtařovou, ta mi francouzáka jistě dá!“ vykřikne náš magor a běží za Šichtařovou.

Ale ouha!

Šichtařová je sice doma, ale jaksi záhadně přišla o všechny peníze, navíc kojí a ke všemu se ukazuje, že to vůbec není Šichtařová, ale nějaká černoška, která právě uprchla z plantáže a její rty jsou tak velké, že i kdyby snad chtěla dát Kájinkovi Trčálkovi francouzáka, tak je stejně neprostrčí dveřmi domu, kde se schovává před pronásledovateli, předstírajíc, že je právě kojící autorka mnoha ekonomických bestsellerů, např. „Jak nepřijít o peníze.“

Ale ani teď náš magor neklesl na mysli!

„Nožička! Ten mi ho dá!“ vykřikne magor a běží za Nožičkou.

Nožička!

Chlap jak hora!

Chlupy mu jen pod nátělníkem hrají, právě se cpe chlebem namazaným stylově okoralou paštikou, ach bože, jak je ta paštika okoralá, jako od Michelangela nebo Repina!

Však mu taky neřeknou jinak než Učitel národů, které učí železnou berlí!

„Josefe, ty jsi moje jediná naděje, poslední naděje, jsi už jen ty a pak už nic! Dáš mi francouzáka? Nebo se zlobíš, že už jsem o tobě dva měsíce nic nenapsal, že jsem psal o Větvičkovi, o Šichtařové, ba dokonce, že jsem relativizoval holokaust, ale o tobě ani slovo? Celé dva měsíce o tobě ani jedno jediné slovo, ba dokonce ani při vyhlášení Sportovce roku jsem se o tobě nezmínil ani jednou, jedinou čárečkou?

O všech jsem psal, jen o tobě ne!

Hryzlo tě to, bolelo, připadal sis ponížený a uražený, já vím, tak jsi musel jít ke mně, když jsem nechtěl jít já k tobě, musel jsi poprvé ve svém životě, poprvé za těch dvanáct let, co jsi na blogu, volat o pomoc, musel jsi o mě napsat článek jako první, abych si tě zase všiml, abych o tobě psal, abych tě, takříkajíc, opět vynesl na piedestal dějin jako zářného Prométhea!

Já vím, bylo to ode mne svinstvo, že jsem o tobě nepsal, Josefe, neodpustitelné svinstvo!

Ale jestli můžeš, odpusť mi a dej mi toho francouzáka!

Větvička emigroval do Karibiku, Šichtařová je bez prachů, mám už jen tebe, Josefe!“

Jenže Nožička je dobrák, bohužel, moc velký dobrák a dobráci to mají dnes hodně těžké.

Místo aby Kájinka Trčálka kopl do prdele, jak by si ten zasloužil, dobrácky se usměje: „Odpouštím ti!“

„Odpouštíš mi! Dáš mi francouzák!“ vypískne Kájínek Trčálek nadšením.

„To víš, že dám,“ řekne ta čistá učitelská duše.

„Ale jen s plnou pusou!“ klade si Kájinek Trčálek podmínku, ačkoliv je to on, kdo by měl být tady tím vděčným.

A tak dá Nožička Kájinkovi Trčálkovi jeho první vášnivý francouzák v životě. Kájínkovi Trčálkovi se po něm zatočí hlava, jeho magorák je proti tomu čajíček, aby ne, vždy byl ten francouzák od chlapa jak hora a chutnal po okoralé paštice, takové, jakou Kájinek Trčálek nikdy v životě ještě neokusil, až teď.

P.S. Všiml jste si, že je Kájínek Trčálků z těch magoráků tak zmagořený, že už ani neví, jak se vlastně správně jmenuje, jestli Kájínek nebo Kájinek?